DOBRUŠSKÝ POHÁR - tradiční turnaj ve futsalu

Dovolte mi, abych Vám představil náš futsalový turnaj, který tradičně a už poměrně dost let, vždy na rozhraní měsíce července a srpna, pořádá klub malého fotbalu a futsalu F.C. Santus Dobruška. Bude to taková "procházka" po jednotlivých ročnících DoPo, spojená s různými zajímavostmi toho kterého ročníku. Předtím však ještě pár řádků o tom, proč vlastně tento turnaj vznikl.

Psal se rok 1988, náš tým v té době jezdil pouze po turnajích po celých Čechách. Žádná pravidelná soutěž se tehdy na okrese nehrála. Turnajů, zvlášť ve východních Čechách, bylo pomálu, a tak nás napadlo, proč to nezkusit u nás v Dobrušce. U "konkurence" jsme okoukali, jak na to, vymysleli systém a zdálo se, že vše půjde hladce. Nešlo. První a největší problém bylo hřiště. Našlo se v Křovicích, a to i s pořadatelským sborem. Dnes vidíme, že lépe to pro rozjezd turnaje nemohlo dopadnout. Proto i tímto děkujeme "Křovičákům", zvlášť panu Josefu Bartošovi, který se tehdy o vše zasloužil.

A tak tedy:

1. ročník 1989	24 mužstev - vítěz C.K. Fugas Hradec Králové. Zajímavost a doklad toho, že už od začátku k nám jezdila výborná mužstva, třetí místo obsadil BTK Rumpál Prachatice, dnes účastník 1. ligy futsalu.
2. ročník 1990	opět v Křovicích - 42 mužstev - vítěz F.C. Orel Zbečník. Zajímavost - zatím nejvzdálenější účastník turnaje Sporting Club Portego Vicenza z Itálie. Protože zájem o turnaj neustále stoupal a v Křovicích začínalo být "těsno", nezbylo než se rozejít a hledat jinde. Volba padla na Městský stadion a jeho druhou tréninkovou plochu. Spolupořadatelem se stal tehdy velmi populární klub Real Dobruška v čele s Mirkem Sixtou.
3. ročník 1991	47 mužstev - vítěz Kanárci Bohuslavice nad Metují. Zajímavost - tentokrát pořadatelská, poprvé byla použita jako centrum turnaje populární maringotka, "tahali" jsme ji s sebou po čtyři roky.
4. ročník 1992	45 týmů - vítěz Kanárci Bohuslavice nad Metují. Tento rok jsme se přestěhovali o kousek dál na první tréninkové hřiště, bylo velké vedro a pořádali jsme už zcela sami. Zjistili jsme, že tento prostor nevyhovuje pořádání takovéto akce. A hledalo se dál.
5. ročník 1993	45 týmů - vítěz Kanárci Bohuslavice nad Metují. My jsme našli nové působiště. Turnaj se poprvé a jak se vidělo pozděli, nadlouho "usadil" díky pochopení vedení školy na hřišti za gymnáziem v Pulické ulici. Zajímavost tohoto ročníku bylo třetí vítězství v řadě týmu Bohuslavic, mužstva soustředěného kolem bratří Ulichů, týmu, který po tři roky bavil diváky krásnou hrou. Mimochodem Ivo Ulich je dnes členem týmu německé bundesligy Borusia Mönchengladbach, bratr Petr výborným duatlonistou.
6. ročník 1994	45 týmů - vítěz F.C. Orel Zbečník. Orel opakuje své vítězství z druhého ročníku. Zajímavost - poprvé skončilo finále bez branek a o vítězi rozhodla až jedenáctá penalta a poprvé jsme neměli jednoho, ale hned tři nejlepší střelce. A ještě drobnost, zatím nejpozdější konec posledního utkání v sobotu - 20.50 hod!
7. ročník 1995	45 týmů - vítěz F.C. Beton Jeseník. Vítězství se "dočkal" tým, který o to usiloval od prvního ročníku a završil ho skvělou hrou v celém průběhu turnaje.
8. ročník 1996	59 týmů - vítěz Železárny Velký Šenov. Tento ročník byl zvláštní tím, že jsme se rozhodli vyhovět všem zájemcům. Znamenalo to uspořádat o týden napřed předkolo pro Východočechy a celý průběh byl pořadatelsky velmi náročný. Bylo rozhodnuto, že tento systém už nebude opakován.
9. ročník 1997	55 týmů - vítěz H.C. Puci Trutnov. Zajímavostí tentokrát byla účast jedné hráčky - Moniky Pavlíkové, hrající za F.C. Louka Košťaty, která nebyla jen do počtu, ale zapsala se i do tabulky střelců. Něco statistiky - padlo 310 gólů (průměr 2,4 na zápas) a mimo hřiště 25 sudů piva !
1998	povodeň - turnaj se nekonal
10. ročník 1999	46 týmů - vítěz AC Údolí Hladu Hradec Králové. Byl vytvořen nový hrací systém, který se ukázal být velice zajímavým. Stále hrajeme pětičlenné základní skupiny, stále v čele rozhodcovského sboru pan Jaroslav Knapek a stále pro domácí dobrušské týmy končí turnaj nejlépe ve čtvrtfinále. A nakonec - zajímavost - 11 absencí týmů a vše bez omluvy - a trochu statistiky - střelecký rekord 18 gólů - K.Mulač z týmu F.K. Claudius Hradec Králové.
11. ročník 2000	47 týmů - vítěz F.C. Orel Zbečník. Konec století a vypadalo to i na konec turnaje! Vše bylo v řeči počasí, od začátku do konce v dešti. Totálně zničená hrací plocha už po sobotě! V neděli od čtvrtfinále už jenom penaltové rozstřely. Hřiště jsme obnovovali dva měsíce a stejně to bylo k ničemu. Z rozhodnutí vedení školy - výpověď!
12. ročník 2001	42 týmů - vítěz Miláno Jaroměř. Po letech zpět na Městském stadionu, koho by to napadlo!? Ovšem ve zcela nových podmínkách, tvoří se nový futsalový areál. Trávníky nově zasety, tudíž je nutno použít nové (14 dní) tréninkové hřiště s hlinitopísčitým povrchem. Turnaj je okamžitě překřtěn na plážový, bylo velké vedro a písek opravdu velmi hluboký… Proto přišlo vhod i naše zbrusu nové občerstvovací centrum. A samozřejmě skvělá obsluha díky našim dámám a přátelům (prodejte si za víkend 21 sudů piva, cca 200l nealko a 100 kg párků, o ostatním nemluvě…). Nakonec - poprvé byla udělena cena Fair play (Sport Drnovice) pojmenovaná po naší zesnulé kamarádce Hance Doubkové.
13. ročník 2002	32 týmů - vítěz A.C. Údolí Hladu Hradec Králové. Důsledkem loňského "plážového" ročníku byla jedna z nejnižších účastí vůbec. Ale kdo nebyl, mohl jenom litovat! Na tak "sametových" trávnících nikdo ze zúčastněných ještě nehrál. To tvrdili vesměs všichni. A k tomu vysoká úroveň tohoto ročníku, na čele s hradeckým Údolím Hladu. To bylo pokoukání! Závěr - správce měl skvěle posečeno a opět bylo objednáno parádní počasí.
14. ročník 2003	49 týmů - vítěz F.C. Orel Zbečník. Padl rekord v počtu vítězství. Orel vyhrál počtvrté a případným následovníkům nasadil laťku hodně vysoko. Celkem se odehrálo 152 utkání v úmorném vedru, které panovalo celý víkend. Od účastníků závěrečných bojů to byl tentokrát víc než heroický výkon.
15. ročník 2004	63 týmů - vítěz Gamaspol Jeseník. Rekordy kam se jen podíváte. Počet týmů ve dvou dnech, hráči plus diváci v počtu cca 900 lidí, poprvé se hrálo na sedmi hřištích najednou, byl vyrovnán střelecký rekord K. Mulače z roku 1999 - 18 gólů. Dostihl ho David Placák (Sextons Hradec Králové), tento hráč nastolil i nový rekord - dvakrát sám zařídil všechny branky svého týmu (5 a 6). Odehrálo se 196 zápasů, domácí tým ve čtvrtfinále, no a mimo hřiště padlo 26 sudů Gambrinusu, 140 kg párků, 10 sudů limonád a hromada dalších pochutin. Tak snad jenom - škoda toho deště v sobotu.

Po tomto shrnutí po jednotlivých ročnících si dovolím ještě krátký závěr.

Dobrušský pohár vznikl v amatérských podmínkách, byl organizován minimem lidí, původně jenom pro možnost zahrát si "doma". Dotáhnout ho do dnešní podoby stálo hodně úsilí. Kde by nás napadlo, že přijde doba, kdy turnajem projde za dva hrací dny okolo 900 lidí a že budeme mít vlastní areál. Kdyby někdo tenkrát řekl, že to budeme dělat víc jak 10 let, tak bychom si mysleli něco o bláznech. No a dnes nám to ani nepřijde a těch cca 35 lidí, kteří se o chod turnaje starají, se na každý nový ročník i těší (tedy někteří). Tímto bych si dovolil všem dohromady poděkovat, ať už nám kdy pomohli více či méně. Jmenovat nelze, protože to by byl dlouhý seznam a nerad bych na někoho zapomněl. Ale myslím si, že hlavní vyjádření kvality turnaje je v tom, jak se neustále zvedá a opakuje zájem o účast. A mě osobně velmi potěší, když se každý rok potkám v Dobrušce na stadionu s hráči celé republiky, kteří "stárnou" s turnajem a vozí s sebou už nové generace futsalistů.

Nakonec chci říci, jménem pořadatelského klubu, že se budeme i nadále snažit udržet kvalitu turnaje minimálně na stávající úrovni. Tak abyste se každého dalšího Dobrušského poháru opět rádi zúčastnili.

Z Dobrušky Vám mnoho sportovních úspěchů přeje

Klub malého fotbalu a futsalu F.C. Santus Dobruška

Autor: Ivan Koláčný - předseda klubu

Dodatek:
Dobrušský Pohár je tak kvalitní jak kvalitní je tým, který jej pořádá a tým je tak dobrý, jak dobře jej vede "vůdčí" osobnost, v našem případě Ivan Koláčný. Proto bych mu chtěl touto cestou poděkovat za jeho pracovitost, trpělivost a především zapálení do věci, které přenáší na celý tým. Věřím, že toto poděkování není pouze za mne, ale i za celý pořadatelský tým a myslím, že i za Vás, kteří jste si některý z předešlých ročníku turnaje užili. Bez Ivana by nebyl Dobrušský Pohár takový, jaký je. Ivane díky.

Michal Skočdopole - člen klubu

Adidasbenesport